ÚVOD - AKTUALITY

   Kronika cyklovýletů   

Seznam ročníků		Seznam cyklistů s počtem účastí		Fotogalerie

19. ročník - Liberecko tour

9.7.2026 - 12.7.2026

 

Benda Jaromír (Bendis st., Bendik, Jarda, Benďas), Benda Ondřej (Bendis ml.), Dokulil Jan (Janek, Jenda), Fiala Ondřej (Ondra), Havelka Miroslav (Havela), Jeřábek Jan (Jeřáb ml.), Jeřábek Ondřej (Jeři), Jeřábek Petr (Jeřáb), Kotrba Marian (Baggio), Nevrkla Zdeněk (Jouza), Němec Vojtěch (Němi), Růžička Tomáš (Růža), Ryšavý Radek (Rady, Ráďa, Radek), Ryšavý Zdeněk ml. (Zdenda ml., Zdenda), Suchna Adam (Suchnič), Svoboda David (Dejv, Svobodik), Svoboda Štěpán (Štěpa), Vejmelka David (Doucha)

Celkem 18 účastníkůPo loňském roce, kdy jsme startovali v Okříškách a dojeli podél Sázavy až do samotné matičky Prahy, jsme letos jeli auty směr Liberec a Jizerské hory. Ve čtvrtek ráno jsme se sešli u hospody Na Hřišti a po chvíli jsme vyrazili na dlouho cestu směr sever. Po příjezdu do Liberce jsme u hotelu nasedli na kola a rovnou absolvovali nejtěžší etapu s výjezdem na ikonický Ještěd. V pátek nás čekala krásná etapa v podobě trasy Jizerské padesátky, kterou několik z členů naší party absolvovalo v předchozích letech. Sobota opět patřila Jizerkám a dojezdu zpátky do Liberce. V neděli nás čekal už jen návrat auty zpátky domů.

Ve středu odpoledne jsme naložili kola do Haveláčovy a Jankovy dodávky a některá na nosiče za auta. Rozdali jsme si trička a ponožky, dali si pivko, chvíli pokecali a už se těšili na následující den.

Ve čtvrtek 9.7. jsme měli sraz už 5:50 před hospodou, abychom v 6 vyjeli směr Liberec. Jeli jsme v klidu směr Havlíčkův Brod a Kolín. Zhruba o půl 11 jsme byli na místě, u Hotelu Fabrica v Liberci, kde jsme krom jedné dodávky nechávali auta až do neděle. Převlíkli jsme se a nasedli na kola, prokličkovali městem a už jsme před sebou viděli ikonickou dominantu Liberce – televizní vysílač Ještěd. Hned od startu jsme se zakousli do nejtěžšího stoupání těchto kol – na 7,74 km jsme museli nastoupat 530 m. Kopec to byl opravdu těžký, ale postupně jsme se všichni potkali nahoře, kde jsme se museli obléct, protože vítr byl poměrně studený. Chvíli jsme si odpočli, dali si pivo nebo něco k občerstvení a zase se vydali dál. Metry, které jsme dlouho dobu stoupali, byly během chvilky pryč a my byli zpátky na okraji Liberce, v městské části Vesec. Rovnou ze silnice jsme najeli do běžeckého a lyžařského areálu Vesec, kde se v roce 2009 uskutečnilo mistrovství světa v klasickém lyžování. Areál vypadal udržovaný a v letních měsících určitě zejména cyklisty a sportovci na kolečkových bruslích nebo lyžích hojně využívaný. Krátké občerstvení a jedeme zase dál. Po chvíli jsme v Jablonci, projedeme kolem stadionu Střelnice a za čtyři kilometry zastavujeme v hezkém areálu pivovaru Volt, který leží u hráze vodní nádrže Mšeno I. Časově to vyšlo akorát tak, že jsme si k pivu pustili třetí, rozhodující set zápasu Káji Muchové proti Američance Gauff. Napínavý závěr Kája zvládla a všichni jsme se mohli těšit na sobotní finále. To jsme ale ještě netušili, že bude nakonec kompletně v českých barvách. K cílovému penzionu jsme to měli už jen nějakých 7 kilometrů, i když většina cesty byla do kopce, nicméně královskou etapu tohoto ročníku jsme měli za sebou. Proběhla rychlá sprcha a rychle k televizi, protože než jsme dojeli, svoje semifinále začala Linda Nosková. Opět k naší obrovské radosti dopadl zápas výhrou české hráčky. Následovala výborná večeře od paní domácí, po které jsme už vyhlíželi první čtvrtfinálový zápas MS Francie-Maroko. Pro zpestření jsme každý tipovali výsledek zápasu a minutu, ve které padne první gól, aby se případně rozhodlo o vítězi vkladu při stejném výsledku zápasu. Výsledek 2:0 tipli 3 kluci, ale nejlépe se šlo usínat Honzovi Jeřábkovi, který byl nejblíže prvnímu gólu Mbappého.
V první etapě jsme najeli 52,85 km a nastoupali 1486 m. (Zároveň královská).

Po náročné první etapě nás v pátek 10.7. nečekala o nic lehčí trasa. Ale zato trasa, na kterou se všichni těšili. Od ubytování jsme jeli zhruba 7 km do Bedřichova, kde startuje Jizerská 50. Dali jsme společnou fotku a vyrazili na trať. První zastávka – Lovecký zámeček Nová Louka (Šámalova chata), dali jsme si někdo pivo, někdo limo, někdo mléko a buchtu a pokračovali dál krásnou krajinou a cestou, která je pro naši početnou skupinu ideální, jelikož byla bez aut. Často jsme museli dávat pozor na protijedoucí cyklisty nebo pěší turisty, ale s auty se to nedá srovnávat. Další zastávka proběhla u kiosku Na Knajpě, kde jsme v průběhu kol projížděli ještě dvakrát. Na oběd jsme zastavili v jedné z restaurací v historické osadě Jizerka, kde jsme poměrně dlouho odpočívali. Poté jsme projížděli další a další kilometry jizerské padesátky a kluci, kteří ji jeli v zimě na běžkách většinou říkali, že je to v létě úplně něco jiného, že by trať téměř nepoznali. Zhruba v půlce trasy, na Smědavě, jsme se rozdělili. 5 kluků zůstalo ještě na pivo a zbytek jel dál. Cesta rychle odsýpala, protože většina povrchu byl pěkný asfalt, i když občas byla šotolina a občas panely, které byly celkem otravné a člověk z nich byl naklepaný jak řízek. Občerstvení Hřebínek jsme projeli a za třemi talentovanými cyklistkami ve všech směrech jsme pokračovali dál. Za chvíli se blížil stadion a cíl Jizerské 50. Někteří se nechali unést a zaspurtovali si o bodíky do bodovací soutěže, ovšem bez pásky v cíli bylo těžké hodnotit, kdo vyhrál. Na penzion se nám ještě nechtělo, a tak jsme zapluli do restaurace Dolina, kde nás uvítala jedna sympatická paní. Pár drinků padlo, ale věděli jsme, že nás z Bedřichova čeká ještě poslední kopec domů. Už u snídaně jsme si objednali večeři, takže vidina svíčkové nebo borůvkových knedlíků nás hnala dopředu. Po večeři jsme opět koukali na fotbal, tentokrát hrálo Španělsko s Belgií.
Ve druhé etapě jsme najeli 65,14 km a nastoupali 1238 m.

V sobotu ráno jsme se rozloučili s majiteli Penzionu pod Severákem a vyjeli směr Josefův Důl. Dlouhý sjezd znamenal jediné, opět velký kopec. Ten jsme ale všichni zvládli a za chvíli byli u Protržené přehrady na Bílé Desné. Přehrada se protrhla už před 110 lety, v roce 1916 a pod návalem vody zemřelo 62 lidí. Z hrázi přehrady máme hezkou fotku, kdy nás vyfotila paní na druhé straně a následně nám fotky poslala na WhatsApp, když ji Jenda křičel svoje telefonní číslo. Po chvíli jsme najeli opět na část včerejší trasy, akorát v opačném směru. Opět byla zastávka Na Knajpě a dále na vyhlídce Jizerskohorské bučiny, odkud byl krásný výhled na vesnice v údolí. Následoval opravdu dlouhý sjezd, který nás dovedl až do Oldřichova v Hájích, kde jsme zastavili v Hospůdce u Františka, kde čepovali pivo z místního pivovaru. Ohledně ochutnávky nových piv jsme nebyli ještě u konce, protože za 5 kilometrů jsme dojeli do Krásné Studánky, kde se nachází domácí minipivovar Studánka. Příjemné prostředí u majitelů na zahradě nás donutilo se zdržet pěknou chvíli, kromě piva jsme si dali i smažák nebo pizzu a s doplněnými kaloriemi jsme pokračovali dál. Už nás čekal jen příjezd do Liberce a prokličkování městem. Od 17 hodin bylo na programu finále ženského Wimbledonu a s uschováním kol, check-inem a sprchou nám to vyšlo akorát. Po prvním setu, který vyhrála Linda Nosková, to vypadalo na jeden z nejrychlejších finálových zápasů historie, ale ve druhém Kája Muchová zabojovala a set, ve kterém prohrávala už 2:5 otočila na 7:5 ve svůj prospěch. Nakonec ale byla šťastnější Linda a ve 21 letech získala svůj první grandslamový titul. V průběhu večera proběhlo tradiční pasování nováčků – Ondry Fialy a Adama Suchny. Následně proběhly s tím spojené kořalky a večer byl rázem veselejší. Kolem 23 hodiny už šli někteří spát, ale někteří pokračovali do víru velkoměsta.
Ve třetí etapě jsme najeli 54,53 km a nastoupali 893 m.

V neděli 12.7. jsme se nasnídali, sbalili, věci a kola naložili do dodávky a na nosiče a vyrazili na cestu. Domů nás jelo o jednoho méně, protože Rady si naplánoval „výlet“ z nejsevernějšího bodu ČR do nejjižnějšího bodu ČR, a tak jel z Liberce vlakem do Německa, aby se přiblížil co nejvíce na sever, odkud se vydal na 430 km dlouhou cestu.

Celkově jsme za tři dny jízdy na kole ujeli 172,5 kilometrů, nastoupali 3617 metrů a už se těšíme na příští rok, kdy zavítáme na Šumavu. Bude se jednat o výroční kola, protože Šumava se pojede už potřetí – poprvé v roce 2007, ještě jako oficiální soustředění A-mužstva a podruhé po deseti letech v roce 2017.

Radek Ryšavý



Fotogalerie - Liberecko tour